Josef Šír

* 7. leden 1859
† 12. květen 1920

Kantor, spisovatel, muzikant, malíř a pokrokář Josef Šír, jehož přáteli bývali K. V. Rais a F. Kaván, vykonal pro povznesení prostých krkonošských tkalců a chalupníků daleko více, než kdokoliv jiný….. a přesto byl téměř zapomenut. Neprávem! Jistě neprávem, protože do písmene vyplnil Komenského přání, aby škola byla dílnou lidskosti, a protože byl na sklonku svého života snad jediným příkladem živého článku spojujícího ideu národního obrození se snahami sociálními. Byl v něm přítomen duch Františka Palackého a zároveň buřičství Antala Staška. Napravme proto nedokonalost lidské paměti.

Narozen v roce 1859 v podkrkonošské vesničce Horní Branná a vzdělán na učitelském ústavu v Jičíně, odešel Josef Šír na kantorskou štaci tam, kam ho srdce táhlo: mezi chudé tkalce a chalupníky do Horních Štěpanic. Podjal se tak vskutku těžkého úkolu a začal s chutí vyučovat. S láskou a v souladu se svým svědomím, které se nezaleklo tehdy platného rčení – „Komu je osud nepřítelem, dělá ho učitelem.“ Bídu a neustálé spory s církví, starosti rodinné a předčasnou smrt ženy, to všechno mu vynahrazovalo vědomí, že z upřímně zasetého slova vzejde setba v duších malých školáků. Byl z lidu a lidu dobře rozuměl. A tak se stará škola, postavená v roce 1817 a pamatující doby roboty, stala svědkem moderních pedagogických metod, které Josef Šír z vlastní iniciativy studoval a v nichž základní nosnou tóninou byla úcta k lidské práci, láska k národu a odpor proti sociální křivdě.

Kantořina nebyla Šírovi pouhým prostředkem k obživě, ale posláním. Proto se v jeho osobě sloučilo tolik zájmů, mezi něž patřilo loutkové divadlo, hrávané obětavě dětem, hudba, malování a literatura, jimiž působil nejen na omladinu, ale i na dospělé. Po peru sáhl Josef Šír jako sedmatřicetiletý, zralý muž. Jeho postavami se stali horalé a prostředí jejich života – hory. V rodinách hornoštěpanických, mrklovských, rychnovských a beneckých starousedlíků jsou Šírovy knihy chovány s úctou i dnes. Co povídka, to žánrový realistický obrázek. Tak jako Šírovy kresby, které ve vrchlabském muzeu dávají nahlédnout do minulé tváře krkonošského údělu. „Heslem jeho bylo: ten nežil, který po sobě dobré pověsti nezůstavil.“

Josef Šír vykonal mnoho. Vždyť byl nejen učitelem a spisovatelem, byl i na slovo vzatým řečníkem Národní jednoty severočeské, na jejíž půdě si vysloužil ostruhy odpůrce církevního tmářství a bořitele stávajících společenských pořádků. Byl pronásledován, donucen opustit svou školu, ale nevzdal se, zůstal stále týž. Rebelant z rodu hornobranského tkalce, kantor, který na sklonku života vystoupil z církve a který se dal v šedesáti letech pro nedostatečnou penzi reaktivovat, aby si však v květnu 1920 odjel na menšinovou školu v Příchovicích u Tanvaldu už jenom pro smrt. Zastihla jej k ránu nad knihami…..

Krkonoše ztrácejí své starousedlíky, kteří ustupují turistické invazi, náporu až necitelnému a stírajícímu genius loci tohoto krásného kusu země. A tak se Josef Šír stává svým literárním i malířským dílem doslova vzácným dokumentem kdysi nedotčené přírody a lidských charakterů, rvoucích se o skývu chleba.

Josef Šír v přehledu

1859 – 7. ledna narozen, Horní Branná čp. 27

1878 – dokončí studium na učitelském ústavě v Jičíně

1879 – zatimní učitel v Staré Vsi

1880 – 1883 učí v Roztokách u Jilemnice

1881 – žení se s Františkou Janouškovou z Kruhu

1883 – 1885 učí v Poniklé (řídící učitel)

1886 – 1888 učí na Benecku (dočasný řídící učitel)

1888 – 1909 – definitivní řídící učitel v Hořeních Štěpanicích

1896 – časopisecky vydány první povídky

1904 – Jan Otto vydává první Šírovu knihu

1909 – 1919 – řídící učitel v Roztokách u Jilemnice

1905 – 1913 – vychází dalších 5 knih

1912 – umírá Šírova manželka

1920 – stěhuje se do Příchovic u Tanvaldu, kde hned po příjezdu 8. května umírá; 12. května pohřben v Roztokách u Jilemnice.

Bibliografie

Od roku1896 jeho povídky uveřejňovaly Národní listy, Zlatá Praha, Ilustrovaný svět, Beseda lidu a řada dalších časopisů. V roce 1904 mu vyšla první celistvá kniha povídek Horské prameny...

Horské prameny: povídky a obrázky z Krkonoš (1904) – vydal nakladatel Josef Rašín, Praha
Robotou života: povídky – vydal nakladatel J. Otto, Praha (1905)
Krkonošské povídky – vydal nakladatel J. Otto, Praha (1908)
Krkonošské humoresky a rozmarné obrázky – vydal nakladatel Alois Šašek, Velké Meziříčí (1910)
Msta – román, ve kterém Šír v narážkách popisuje svůj boj s některými místními občany a s despotickým farářem; vydalo nakladatelství Volná myšlenka, Praha (1911)
Z hor – vydal nakladatel Josef Rašín, Praha (1913)
Pašerák a jiné obrázky z hor – vydal nakladatel J. Otto, Praha (1913)
Muka lásky: povídky – vydal nakladatel Přemysl Plaček, Pacov (1918)
Štvanice: dva obrazy z Krkonoš – vydal nakladatel Přemysl Plaček, Pacov (1919)

Posmrtné edice

Nevěsta: dramatický obraz z vesnického života z Podkrkonoší o 3 dějstvích – vydal Fr. Švejda, Praha (1934)
Tkalci: drama ze života krkonošského lidu ve třech jednáních s proměnou – vydal Fr. Švejda, Praha (1934)

Josef Krbal, Vrchlabí

Až dlouho po Šírově smrti si jeho význam uvědomil vrchlabský knihkupec a nakladatel Josef Krbal, který se od roku 1932 začal věnovat sbírání a tisku Šírových povídek z novin a časopisů. Do předmluvy druhého svazku napsal:

„Spisovatel Josef Šír zachytil v hodině dvanácté ve svých povídkách svéráz krkonošské dědiny a krkonošských horalů. Dalekosáhlé přesuny sociálního rázu, krize průmyslu, zejména domácího tkalcovství a sklářství, přivodí brzy zánik klidu v našich horách, klidu, ve kterém vyrůstali Šírovi samorostlí filosofové, rázovité postavy horalů a jímavé životní děje krkonošských drobných lidí, jejich rodin a samot.“

Povídky z Krkonoš – první povídkový sborník (1932)
Povídky z Krkonoš II – druhý povídkový sborník (1932)
Tkalci z Krkonoš – dříve nevydaný román, který sám Šír přepsal na hru pro Národní divadlo. Přes příznivý posudek dramaturga nebyla uvedena, patrně aby nedošlo k záměně se hrou Tkalci od Gerharta Hauptmanna (nositele Nobelovy ceny za literaturu). Výtisk obsahuje i povídku Spiritisté z doby světové války (1933)
V horské škole – povídkový sborník (1934)
Msta – román (1935)
Krkonošské humoresky a rozmarné obrázky – povídkový sborník (1936)
V mlhách – povídkový sborník (1936)
Pašerák a jiné obrazy z hor – povídkový sborník (1938)

Ve vydávání pokračoval Krbal i v době II. Světové války, kdy byl nucen odejít z převážně německého Vrchlabí a zřídit si novou živnost v Bělohradě.

Na pobytí – povídky (1940)

Po osvobození Československa se Krbal vrátil do Vrchlabí a dovršil edici na celkem desetisvazkové vydání:

Hory za války – první svazek, vydaný opět ve Vrchlabí (1945)
V horské škole – druhé vydání, tentokrát už pod hlavičkou Krkonošské nakladatelství J. Krbal (1947)

Po roce 1970

Pašerák a jiné povídky z hor – k vydání připravil a medailon o J. Šírovi napsal Ladislav Ducháček; vydalo nakladatelství Československý spisovatel, Praha (1974)
Robotou života: Výbor povídek – uspořádal Radim Kalfus, textově připravil a poznámkami opatřil František Schildberger; vydalo nakladatelství Kruh, Hradec Králové (1979)

Jako pokračování Sebraných spisů vydávaných Josefem Krbalem můžeme považovat i:

Josef Šír a rod Šíru z Podkrkonoší – Literárně-rodopisný sborník, díl I. – autoři K. Richtera a J. Šustová. Kniha přináší rodopisná data